Tak jo. Asi začnu s prvním příběhem. Jedná se o platonickou lásku, tudíš láska k něčemu, co nemůžeme dostat, něco jako touha. Ale jen z jedné strany. Ten kluk, nebudu zmiňovat jeho jméno, nebyl ani zas tak hezký, neměl dobré tělo a jeho chování také nebylo nejlepší. Ze začátku jsem ale myslela na jeho nejlepšího kamaráda, kterého jsem potkala jako prvního. Ten byl krásný, vědět jak zacházet s holkou a měl pěkné tělo. Byl u holek hodně oblíbený, proto jsem věděla, že nikdy nebude můj, ale toužila jsem po něm. Každý den jsem si psala s mou budoucí platonickou láskou. Přešlo to do toho stádia, kdy jsem zjistila, že mně má víc než rád, ale já jsem byla tak hloupá a řekla si, vždyt' ten se mi nelíbí, ale psala si s ním dál. Jednoho dne jsem u rybníka u babičky potkala toho kluka, hezkého... Nějak jsme si povídali a došlo na můj první opravdový polibek. Ještě s klukem jako byl on. Jenomže jak se to dozvěděla ,,má platoniká láska,, ošklivým způsobem mě ignoroval. A v tu chvíli se mi otevřely oči a já jsem poznala, že v životě nejde jen o to, jak člověk vypadá, ale jakým způsobem vyjadřuje lásku, jak se chová a jiné. Jenom že to už bylo pozdě. Ted' je to rok a půl co na něj myslím, i přes mé další lásky a vztahy k němu něco cítím a jen tak se toho nezbavím... :)